Pro ploché díly pošlete .dxf – oborový standard pro 2D řezání. Pro 3D díly a spoje je nejlepší .step. Přijímáme také .dwg, .ai, .f3d, .3mf, .stl – a pokud máte jen náčrt nebo fotografii, stačí i to: CAD soubory připravené pro výrobu vytvoříme v rámci zakázky.

Tři pravidla, která předejdou 90 % problémů se soubory:

• Exportujte v milimetrech, v měřítku 1:1.
• Ujistěte se, že každý tvar je uzavřená kontura – bez mezer a zdvojených čar. Stroj řeže podél vektorových křivek a z přerušené kontury dráhu nástroje vytvořit nelze.
• Před exportem převeďte text na křivky, jinak se vaše písmo u nás nahradí jiným.

Díly posílejte jako samostatné tvary, ne předem rozmístěné na desce – náš nestingový software je na materiál rozloží těsněji než ruční rozmístění, což přímo snižuje vaše náklady na materiál. Pokud u pohledového dílu záleží na směru vláken, stačí ho vyznačit.

Fréza je kulatá, obvykle o průměru 4–8 mm. Má to jeden důležitý důsledek: vnitřní roh nemůže být nikdy dokonale ostrý. Fréza 6 mm zanechá v každém vnitřním rohu rádius 3 mm. Vnější rohy vycházejí ostré – tam problém není.

U většiny dílů je malý vnitřní rádius neviditelný a nepodstatný. Problémem se stává v jednom konkrétním případě: u spojů. Pokud má hranatý čep zapadnout do hranaté drážky, zaoblené rohy drážky mu v tom zabrání – čep dosedne na rádiusy a nikdy nezapadne úplně.

Řešením je dogbone: malé kruhové přefrézování v každém vnitřním rohu drážky. Fréza zajede kousek za roh a uvolní místo pro ostrý roh protikusu. Varianta zvaná T-bone umisťuje přefrézování podél jedné hrany – hodí se tam, kde by viditelný dogbone působil rušivě.

Dogbone nemusíte kreslit sami. Stačí nám říct, které drážky jsou spoje, a my odlehčení doplníme tam, kde je potřeba. Pokud je přece jen modelujete sami (dělá to mnoho designérů parametrického nábytku), nastavte rádius přefrézování podle nástroje – většinu spojů řežeme frézou 6 mm.

Čerstvě vyfrézovaná hrana překližky nebo MDF je čistá a pravoúhlá – na dotek opravdu ostrá. U konstrukčních a skrytých dílů je to přesně to, co potřebujete: maximální plocha pro lepení, přesné lícování.

U dílů, kterých se lidé dotýkají – stolové desky, čela polic, dětský nábytek, úchytky, podnosy – budete obvykle chtít hranu zalomenou. Jde o doplňkovou operaci a profil si můžete vybrat:

• Malé zkosení (např. 1–2 mm pod 45°) – nenápadné, moderní, jen odstraní ostrost.
• Zaoblení R3 – nejoblíbenější volba: měkký rádius příjemný do ruky, díky kterému je hrana navíc mnohem odolnější proti vyštípnutí při používání.
• Větší rádiusy (R6 a více) nebo vlastní profily – pro měkčí vzhled, bližší nábytku.

Uveďte, které hrany se mají zalomit (často jen vnější kontura na horním líci) – zalomení všech hran včetně drážek spojů by pokazilo lícování. Pokud si nejste jisti, popište, jak se díl používá, a profil vám navrhneme.

Překližka je vrstvený materiál a vrchní dýha se může podél řezu mírně vyštípnout – jde o drobná vyštípnutí hluboká zlomek milimetru. Jaká míra je přijatelná, záleží jen na tom, k čemu díl slouží, proto nabízíme tři úrovně:

Správná volba úrovně má vliv na váš rozpočet: platit za broušené hrany u dílů, které skončí uvnitř korpusu skříňky, znamená vyhazovat peníze, a standardní řez na hraně stolové desky lakované bezbarvým lakem zklame. Napište nám, které díly jsou pohledové, a úrovně v rámci jednoho projektu zkombinujeme.

Deska březové překližky „18 mm“ má ve skutečnosti zhruba 17,5–18,2 mm podle značky a výrobní šarže. U většiny dílů na tom nezáleží. U spojů s přesahem a zasouvacích spojů je to zásadní – drážka nakreslená přesně na 18 mm může být nakonec volná, nebo naopak tak těsná, že díl nepůjde zasunout.

Jednoduché řešení: označte, které drážky mají lícovat s materiálem, a my je před řezáním upravíme podle změřené tloušťky konkrétní desky. Orientační pravidlo: drážka široká přesně jako skutečná tloušťka materiálu dává těsné uložení (na doklepnutí); pro suvné uložení přidejte 0,1–0,3 mm (a pamatujte, že krycí i bezbarvý lak také přidávají tloušťku).

Materiál bývá u CNC zakázky největší nákladovou položkou a kupuje se po celých deskách. Znalost standardních formátů vám pomůže navrhovat díly, které se dají na desku rozložit úsporně:

1250 × 2500 mm (nejběžnější), 1525 × 3050 mm, 1525 × 1525 mm

2800 × 2070 mm, also 2440 × 1220 mm and 1220 × 3050 mm

2800 × 2070 mm

2500 × 1250 mm

4200 × 1300 mm

Tři praktické závěry:

Deset stejných dílů se na desku rozloží mnohem lépe než jeden, takže pokud děláte prototyp něčeho, co budete později vyrábět v sérii, požádejte rovnou o obě ceny.